Liptovský Hrádok
   Text
   Mapa
   Google Mapa
   
Středisko horního Liptova, východisko do střední a východní části Nízkých Tater a vyhledávané letovisko a středisko turistiky. Město je sídlem Správy Národního parku Nízké Tatry a patří k němu také městské části Dovalovo, Liptovský Peter a Liptovská Porúbka.
   
Na místě dnešní obce existovala v 13. století osada Belsko a bylo zde prehistorické pohřebiště z období lužické kultury. Hrad Liptovský Hrádok je doložený od roku 1341 a byl součástí královských majetků. V roce 1433 se ho zmocnili husité. V 15. století patřil různým majitelům a i v následujících stoletích přecházel z rukou do rukou. V 18. století trvale patřil ke královskému majetku. V roce 1600 přistavěli ke hradu renesanční kaštěl. V dobách stavovských povstání v 17. století byl hrad poškozen a po požáru roku 1803 obnovili už jenom v roce 1930 kaštěl.
   
Na místě zaniknuté osady Belsko vzniká vedle skladu soli, mědi, dřeva a surového železa z hrádeckých hutí osada Mravník. V druhé polovině 18. století zde vzniklo několik podniků lesního hospodářství, hutnictví a železářství, vodní pila, železná tavící pec, v letech 1803-1813 zbrojírna. Koncem 18. století převzala osada název zdejšího hradu.
   
Začátkem 19. století se stala výsadním městečkem s tržním a jarmarečním právem. Pro život a kulturu hornoliptovských vesnic bylo městečko důležitým tržním centrem v 18. století. Stalo se východiskem vorařů („pltníků“), kteří kusy vorů („polpltě“) sbíjeli v Liptovském Hrádku a v Ružomberku je spojovali na vory („pltě“). Na nich se plavilo stavební dřevo, šindele, sůl, železo, měď, výrobky ze sýra, sušené švestky, zelí, léčivé oleje a zbraně dolů po Váhu i po Dunaji.
   
Ve městě se nachází gotický nížinný hrad s renesančním kaštělem a klasicistický kostel z roku 1790 s nástěnnými malbami. Vnitřní zařízení kostela je současné, se stavbou a představuje vzácný případ jednotného řešení exteriéru a interiéru (hlavní oltář, kazatelna, chór, lavice a organ).